Jak jsem se dostal k zebřičkám – Tomáš Strachota

Pojem „exotické ptactvo“ se dostal do mého podvědomí úplnou náhodou během nedělního oběda u prarodičů, kde jsem našel skleněný pohár z výstavy, který dostal u děda. Začal jsem se dost vyptávat a získávat hodně odborné literatury, ale moje přemlouvání rodičů stále nestačilo na stavbu chovatelského zařízení a chov vlastních opeřenců.

Nakonec se mi to přesto povedlo a v roce 2012 jsme stavěli dvě voliéry, do kterých jsme pak umístili hejno agapornisů škraboškových v různých mutacích a do druhé korely, křepelky a kakariky rudočelé.

Rok nato jsme pokračovali malou voliérkou pro pár mutačních papoušíčků šedokřídlých, ale pořád mi bylo líto, že můj chov nemá žádný vyšší cíl. Zatím to bylo koupit krmení, odchovat mladé, možná si něco nechat a zbytek prodat. V tu dobu, když jsem nad tím přemýšlel, vycházela série článků o výstavních zebřičkách v časopisu Fauna od Honzy Makyni. V roce 2014 jsem si pořídil 5 párů zebřiček a měl je ve voliéře jentak na okrasu a pak se to konečně povedlo. Přemluvil jsem rodiče a s taťkou jsme zrekonstruovali část půdy, na které vzrostlo chovatelské zařízení s klecemi a voliérami na prolet. Konečně jsem měl vhodné zařízení na chov zebřiček s nějakým cílem. Nějaké ptáky jsem koupil od pana Pekharta a několik ptáků od pana Makyni a na výstavě v Dašicích pak od pana Buldry. Tím jsem začal s chovem výstavních zebřiček. Jelikož jsem v podstatě čerstvým nováčkem ohledně výběru a vystavování zebřiček, tak jsem rád za každou radu. Tím bych chtěl poděkovat všem chovatelům, kteří se mi třeba i chvilku věnovali.

Zatím jsem si nevybral nějakou stěžejní mutaci, které bych se věnoval naplno, ale hodně mne oslovila mutace eumo.

Jsem rád, že jsem se dostal do takového dobrého kolektivu, jakým chovatelé zebřiček určitě jsou.

Tomáš Strachota