Při založení KCHZČR jsem byl začínajícím chovatelem výstavních zebřiček. Měl jsem to štěstí, že v mém okolí  bylo několik pokročilých chovatelů. Tím se mi nabízela možnost sehnat  do začátků svého chovu „něco lepšího“. S úsměvem dnes vzpomínám na to, co bylo tehdy míněno tím lepším. Většinou se jednalo o ptáky odchované po rodičích dovezených z burz v Německu a prakticky každý nově dovezený pták byl zlepšovatel chovu.

V té době byly vyspělé chovatelské země jako Nizozemí, Německo, Belgie v kvalitě výstavních  zebřiček nedostižně vzdáleny  většině našich chovů. Zlom podle mne nastal po prvních letech činnosti Klubu hlavně díky specializaci jednotlivých členů pouze na jednu až dvě mutace. Už při třetí klubové výstavě, kterou posuzoval zahraniční posuzovatel, bylo potěšitelné jeho konstatování, že zebřičky vítězné ve svých třídách by mohly konkurovat na evropských výstavách. To bylo určité zhodnocení toho, že jdeme správnou cestou a motivovalo do let příštích.

Už mnoho let jsem neměl možnost navštívit některou ze zahraničních výstav a posoudit, jak hodně jsme se přiblížili Evropě. Jsem odkázán pouze na ústní komentáře kolegů a sledování  webů zahraničních klubů, kde jsou katalogy a velice pěkné fotografie. Fotografie, které ledacos ukazují, zvýrazní, ale nikdy nedokážou nahradit pohled na zebřičku v reálu. I tak musím uznat, že v některých kritériích, které se po ideální zebřičce požadují  je Evropa stále před námi.

A tady mne zarazilo jedno zjištění. Model standardního ptáka je vlastně nenaplnitelný ideál, který je hodnocen 100 body. Nejlepší ptáci na loňské holandské národní výstavě už byli hodnoceni 95 body. Není to tak dlouho, kdy bylo maximum 93 bodů s použitím +-, tedy jakýchsi půlbodů. Nedovedu odhadnout, kdy se bodové hodnocení posune ještě výše a zda-li na tom bude zainteresována pouze kvalita ptáků.

Po uvedení odkazu na článek  P. Podpěry na diskuzním fóru, který jsem si znovu rád přečetl,  jsem se zamyslel, jak si asi stojí naše zebřičky nyní a rozhodl se k napsání tohoto příspěvku.

V první řadě si musíme uvědomit, že posuzování na našich větších výstavách (s výjimkou Exoty) je především predikátem, tedy ne na body. Ohodnocení predikátem je orientačně na body převoditelné. Například pták ohodnocený jako V = výborný, je v převodu na body hodnocen 90 a více body. Dejme tomu, že tedy vítěz výstavy by mohl mít  91-92 bodů.       V porovnání s Exotou by to odpovídalo. Jestliže připočteme dva body za posuzovateli ze zahraničí připomínkovaný nedostatek, kterým je nepřipravenost ptáků na výstavu, tak bychom mohli konstatovat, že na tom nejsme tak špatně. Opravdu?

Vezmu to z druhé strany. Někteří ptáci jsou na výstavách ohodnoceni jako  NU – neuspokojivý. Nebývá jich málo. Co vede rozhodčí k výluce?Platný standard, který byl uznán na semináři sboru posuzovatelů 2.10.2010 v Čáslavi jako obecně platný standard výstavních zebřiček? Co říká tento standard?

K výluce vede :

• 1. Vada kondice, tedy pták pelichající, neklidný, stresovaný, stále se      zdržující na dně klece, spící (mínus 5 bodů až výluka)
• 2. Vada kresby, ale pouze samčí kresba u samiček
• 3. Zobák, křivý.
• 4. Nohy a prsty, chybějící prst .
• 5. Bodové hodnocení nižší než 81 bodů

Jaká je skutečnost? Špatná barva  – NU, špatná kresba – NU, pták nedopeřen – NU, malá velikost – NU, viditelná štěpitelnost – NU. Toto jsou ale všechno pozice a kritéria, kde jsou tyto vady dle platného standardu hodnoceny určitou srážkou bodů, nikoliv výlukou. Především posledně jmenovaná vada, která je stále v podvědomí některých vystavovatelů i posuzovatelů brán a jako důvod k výluce, nikoli však podle platného standardu. Samozřejmě při součtu sražených bodů je možné naplnit skutečnost nedosažení hranice 81 bodů a dojde  k výluce. I tak se dá předpokládat, že když se budou rozhodčí řídit platným standardem, který je společný jak pro ně, tak pro vystavovatele, nebude tolik ptáků „pod stolem“ a naopak vítězem se v současné konkurenci  nejspíše nemůže stát pták s některou z výše uvedených vad. Nic nebrání tomu s posuzovateli celou situaci prodiskutovat a názory sjednotit.

Př. Petr Podpěra uvádí ohýbání standardu. Kdo ho ohýbá? Chovatel, posuzovatel nebo evropský  trend? Domnívám se, že vím o čem píše, ale nazval bych to spíše „přimhuřováním oka“ nebo „využívání mezer“ ve standardu. Obzvlášť  u těžkých mutací nebo kombinací. Standard  je jakási  schválená norma, která  popisuje všechny požadavky, které jsou kladeny na ideálního jedince daného druhu. Tedy co nejpřesněji popisuje vzhled ideálního představitele výstavní zebřičky. Náš schválený standard výstavních zebřiček je převzatý německý standard. Výklad některých požadavků se v těchto, ale i ostatních zemích, někdy výrazně liší.

Vzpomínám, že jsem kdysi na zahraničním webu zhlédl  fotky šampiónů, kde vysoce bodově ohodnocená samička měla viditelnou samčí kresbu .U nás to je dle standardu důvod k výluce posuzovateli nekompromisně dodržován a vystavovatelem přijat. Vysoce bodově hodnocený černoprsý samec s viditelnými očními čárkami. Zde se u nás názory posuzovatelů, ale i chovatelů různí. Dle platného standardu je to viditelná štěpitelnost a vedeno jako vada barvy, hodnoceno mínus 5-6 bodů. Namítne-li někdo,že jde o vadu kresby, tak tam je srážka 3-5 bodů . Tento pták má mizivou šanci dosáhnout na ohodnocení výborný, ale není dle platného standardu důvod k výluce.

A ještě jeden příklad viditelné štěpitelnosti a jejího posouzení.

Tuzemská výstava, posouzená rozhodčím z Holandska. Šampiónem výstavy se ziskem  93 bodů se stává zebřička, pomineme-li špatné označení mutace a vady  typu, tak s viditelnou štěpitelností – zdvojenou kresbou boků a ocasu. Umím si domyslet, jak by asi byla oceněna na speciální výstavě zebřiček.

Častým předmětem diskuzí prakticky u všech mutací, tedy nejen  základních, je barva. Př. Podpěra zmiňuje jako příklad mramorovou zebřičku  a hnědou zebřičku.  Mohl bych pokračovat i mutacemi, které neuvádí. Jak má být šedá šedá, jak světlehřbetá světlá (zde nutno podotknout požadavek přesného ohraničení zad, která musí být světlejší než hlava) atd. Posouzení všech kritérií je na subjektivním pohledu  rozhodčího a názory se liší nejen u nás, dokonce někdy dost výrazně při posuzování jedné výstavy více posuzovateli, ale i v okolních státech.

Budeme-li se řídit platným standardem s vědomím, že ptáci s vadami  budou adekvátně trestány, tak přeci nemůže být o ohýbání standardu řeč. Ohýbání standardu chápu spíše jako úpravu (zmírnění) standardu z důvodů, že se jedinec  daných požadavků na našich výstavách prakticky nevyskytuje. Domnívám se, že k tomuto není důvod i když k tomu u standardů jiných druhů zvířat již došlo. Na druhou stranu můžeme uvažovat o úpravách a zpřísnění  standardu a to především  jasným  a jednoznačným  definováním  chyb, které by vedly k výluce nebo jsou trestány mimo rámec chyb ve stávajícím standardu uvedených. Rád bych připomenul standard, který kdysi publikoval p. Walter Wiener  v časopisu Fauna a kde je zmíněna tzv. mezibarva jako důvod k výluce. Některé další důvody vedoucí k výluce bývají součástí výstavních podmínek. Zkušení chovatelé některé ptáky ani nevystavují, protože jsou si vědomi toho, že jsou díky vadám nevystavovatelní. Začínající   chovatel  po přečtení standardu a jeho výkladu nevidí důvod, proč by je nevystavil. S přihlédnutím na zpřísnění  norem a předpisů v různých oborech a činnostech u nás a v porovnání s Evropou je to jistě i jako moderní a žádané řešení. Těžko odhadnout přínos takového kroku. Zvýšilo by to kvalitu vystavovaných ptáků, více sjednotilo pohled rozhodčích na jednotlivá kritéria, nebo  naopak ještě více rozevřelo pomyslné nůžky?Ale……

Ať  jsou ptáci posouzeni na body nebo predikátem, tak nám to  umožňuje udělat  si jakýsi obrázek o kvalitě vystavených zebřiček a jejich chybách a něco to především začínajícím chovatelům napoví. Vzhledem k nedostatku rozhodčích a v případě velkého množství přihlášených ptáků může být ale rozhodnuto o způsobu posouzení na pořadí, kde se drtivá většina vystavovatelů už nedozví, jak vlastně dopadl  jeho reprezentant v převodu na body a jaké měl chyby. Budou znát jen určité množství nejlepších a vítěze, o kterých se dá předpokládat, že jsou výborní, tedy  90 a více bodoví.

Závěrem bych rád vyslovil své osobní přání. Navštívit velkou  zahraniční výstavu zebřiček a odhadnout, o kolik je Evropa před námi napříč všemi mutacemi a zároveň si udělal názor, jak je to s“ ohýbáním standardu“, tedy „přimhuřováním očí“ v Evropě v porovnání s naším standardem.

Cílem tohoto příspěvku bylo dotknout se otázek o kterých se mluví a vyvolat  tak reakce a rozpoutat diskuzi, která by vedla k jejich zodpovězení a řešení.

Reakce na článek pana P. Podpěry  http://www.ifauna.cz/okrasne-ptactvo/clanky/r/detail/8027/idealy-a-pritomnost-iii/

Švadlenka Jiří