O výstavních zebřičkách

1/3

06.07.2009

Zkušenému chovateli budou asi připadat následující řádky zbytečné, je však až neuvěřitelné s jakými dotazy se člověk setká u začátečníka nebo i dlouholetého chovatele, který se rozhodne věnovat chovu výstavních zebřiček.

Odhodlal jsem se proto některé základní věci, které jsem si sám odzkoušel sepsat a zveřejnit, aby ten kdo to myslí se sportovním chovatelstvím vážně, měl nějaké informace. Nejsou to žádné převratné novinky a ještě jednou podotýkám, že tento článek je určen začátečníkům v chovu výstavních zebřiček. Dá se však říci, že může sloužit i jako všeobecný návod pro chov i ostatních ptáků určených k prezentaci na bodovaných výstavách.

 

Základním předpokladem úspěchu je výběr chovného materiálu. Další důležitou věcí odchování, přísná selekce, příprava ptáků na výstavu a vystavování samotné. Ke kvalitním výstavním zebřičkám se uchazeč o chov dostane nejlépe tak, že navštíví výstavu a tam se seznámí s chovateli, nebo se z katalogu dozví, jaká je situace v které třídě, které mutace ho přitahují nejvíce a také jaké cenové relace jsou. V našich zemích se výstavní zebřička prodává za 100 – 500 Kč, což samo o sobě vystihuje jaký velký rozdíl mezi prodávajícími kusy je. Ovšem zebřička z těch levnějších může silně překvapit. Například tím, že nenajde vodu v napáječce, protože je zvyklá na misku, nebo pít z koupačky. Také může uhynout proto, že si vyhází krmení z misky a ze dna klece si ho nevezme. I z těchto důvodů je osobní kontakt s chovatelem velmi důležitý, abychom věděli z jakých podmínek pták pochází a na co je naučený. K tomu abychom zjistili co a jak, nám postačí zebřičky průměrných kvalit, neměli bychom však začínat s chovatelským zařízením, které by bylo podprůměrné. Musíme mít dostatek prostoru pro rozdělení samců a samic, odstavení a prolétávání odchovů a pro každý hnízdící pár samostatnou klec, tak zvanou “hekovačku”.

Hnízdění každého páru samostatně, stejně jako kroužkování mláďat je nutností. Bez přehledu o tom, která mláďata od kterého páru pocházejí, je případný úspěch věcí náhody. Na to, jak a čím krmit vás navede jistě chovatel, který vám přenechá zebřičky. Přesto několik rad. Čím pestřejší strava, tím lépe. Nebudu vypisovat procentuelní zastoupení jednotlivých zrnin ve směsi pro výstavní zebřičky, protože i v tom je rozmazlená zebřička velký individualista. Základem krmiva je lesknice, senegalské proso a ostatní druhy prosa. Podle toho co v misce zůstává, zjistíte co zrovna té vaší zebřičce chutná. Chybět nesmí písek na trávení a zelené krmivo dle ročního období. Podáváme též grit pro drobné ptactvo nebo drcené skořápky. Nejlépe však uděláme poskytneme-li vše, aby si ptáci vybrali sami. Potom se již můžeme těšit na odchovy. Po zdárném zvládnuti tohoto období je zapotřebí vědět, nejenom jak se starat o výstavní zebřičky při odchovu, ale také mít teoretické znalosti o velikosti a zbarvení jednotlivých mutací zebřiček, podle standardu výstavních zebřiček, který najdete na webových stránkách Klubu chovatelů zebřiček ČR www.zebricky-klub.cz

Důležité jsou také informace o výběru mláďat po odchovu, před výstavou a o přípravě ptáků na výstavu. Odpočinek ptáků po výstavním období a zimování před další chovnou sezonou pro kondici těchto “australských vrabců” má také svůj význam. O tom příště.

2/3
28.09.2010

V minulém článku o výstavních zebřičkách jsem popisoval návod, jak si opatřit výtavní zebřičky, jaké chovatelské zařízení je potřebné pro zdárný chov a že odchov výstavních zebřiček v hejnu je nevhodný. Naopak evidence odchovů, kroužkování a znalosti toho jaké zebřičky potřebujeme odchovat, abychom měli naději uspět na bodovaných výstavách jsou nutností. Posuzování zebřiček se řídí Standartem výstavních zebřiček, který můžete snadno získat na webových stránkách KCHZ ČR www.zebricky-klub.cz. Na těchto stránkách najdete také informace o členech klubu, fotografie a termíny výstav.

Stinnou stránkou každého chovatelství jsou úhyny. Ty se samozřejmě nevyhýbají ani chovu výstavních zebřiček. Ať se jedná o úhyn mimo chovnou sezonu, nebo při hnízdění, je téměř jisté, že nám padne pták na kterého jsme spoléhali a o kterém jsme si mysleli, že nám zlepší chov. Je ale dobré vědět, že uhyne-li samec nebo samice při hnízdění a mláďata jsou již dostatečně stará, většinou jeden pták z chovného páru je dokrmí, nebo, že můžeme ptáčka přemístit k jinému páru a ten ho většinou přijme a odchová. Stává se, že chovný pár zahnízdí, samice snese oplozená vajíčka a po čtrnácti dnech naprosto standardního sezení a střídání se obou partnerů, mláďata po vylítnutí samec nebo samice vyhází z hnízda.

Je zcela běžné, že ptáci při zahřívání mladých je uválí a budku opustí. Ideální počet ptáčat v jednom hnízdě pro výstavní zebřičku je dva až tři kusy. To je počet, kdy jsou mláďata ideálně krmena a kdy prospívají nejlépe. Mají tendenci se hlásit o potravu a tím dosáhnou zdravého silného růstu. Ponechání jednoho mláděte v hnízdě, je naopak téměř jistě ztráta času. Takové mládě je většinou slabé a ani rodiče o něj neprojevují přílišný zájem. Většinou k němu zahájí další snůšku a vajíčka jsou pak znečištěná, nebo rozbita. Je proto lepší, máme-li tu možnost mládě přemístit k jinému páru, kde jsou např. dvě mláďata, ale je lepší, když ho umístíme i jako čtvrté. Samozřejmě mláďata musí mít odpovídající velikost, aby si příliš nekonkurovala, protože v hnízdě přežije jen ten zdravý a silný.V období hnízdění podáváme chovnému páru pravidelně alespoň jednou denně vaječnou míchanici. O této směsi pro výkrm mladých bylo již napsáno mnoho.

Někteří chovatelé při její přípravě předvádějí výkony přímo alchymistické a ingredience do směsi přidávané jsou mnohé. Jedná se o různé novodobé vitamínové preparáty a kapky na podporu všeho možného, stejně jako osvědčená přírodní afrodiziaka a zelené léčivky. Základ je však pořád stejný, jemně strouhané vajíčko, mrkev, tvrdý tvaroh a to ostatní. Je jisté, že při správném dávkování nemůžeme touto horlivostí nic pokazit, ale já sám dávám přednost průmyslově připravené sušené vaječné směsi. Ta obsahuje všechno co se má ptáčkům dostat a její příprava je časově nenáročná. Vyzkoušel jsem sušené směsi několika výrobců a přesto, že moji chovanci neodmítali žádnou z nich, zůstal jsem u té s kterou jsem začal a kterou mi doporučil hned na začátku mých chovatelských pokusů a bádání v oblasti chovu výstavních zebřiček, kamarád, sám dlouholetý úspěšný chovatel.

Jedná se o směs firmy Wittemolen s příměsí medu. Do hluboké misky nastrouhám mrkev v poměru asi dva díly ku jednomu dílu směsi Wittemolen a promíchám. Po chvíli kdy směs provlhne ji upravím na správnou konzistenci strouhankou, která vsákne přebytečnou vlhkost a mírně směs zjemní. Výsledný efekt je “skvělá míchanice snadno a rychle” a zebřičky mají čím krmit své mladé, a to je to, proč vaječnou míchanici chovnému páru podáváme. Je však ještě jeden neopomenutelný důvod kvůli kterému vaječnou míchanici chovnému páru předkládáme. Tím je to, že výrazné obohacení stravy nám napomůže u páru vyvolat chuť k hnízdění. Já sám proto podávám směs hned poté kdy umístím k páru budku a předkládám ji do doby kdy jsou snesena první vajíčka. Po snesení dvou až tří vajíček přestanu a začnu opět po vylíhnutí prvního mláděte. Také po odstavení mláďat od chovného páru ve stáří třiceti dnů ještě asi deset dnů mláďatům míchanici poskytuji.

Příště roztřídění odchovů a příprava výstavních zebřiček na prezentaci.

3/3
28.09.2010

V předchozích článcích o chovu výstavních zebřiček jsem se pokusil sepsat základní údaje a specifika, která mohou napomoci začínajícím sportovním chovatelům nebo i ostatním, kteří se rozhodli chovat výstavní zebřičky. V tomto článku se pokusím popsat jak přistupovat k výběru mláďat po odchovu a přípravě zebřiček na výstavy.Alfou všech sportovních chovatelů je dobré oko. To nám odhalí vady, které posuzovaný pták má. Omegou je znalost standartu výstavních zebřiček, to znamená toho, jak má výstavní zebřička vypadat. Popis jednotlivých mutací a standart výstavních zebřiček najdete na vébových stránkách Klub chovatelů zebřiček České republiky z.s., www.zebricky-klub.cz.

První co mě v souvislosti s výběrem napadne je být při třídění odchovů nekompromisní a tvrdý k zebřičkám i sám k sobě. Není to, ale zase tak jednoduché smířit se s tím, že pták, kterého jsme koupili od chovatele, který má jméno, nedává mláďata podle naší představy.Snad pomůže v příští sezóně změna složení chovného páru, nepomůže-li, znamená to jediné. Pták se v chovu neosvědčil a i když se nám líbí, musí být vyřazen. Já při prvním výběru po odstavení od rodičů, vyřazuji pouze ptáčata, která jsou velmi slabá, nebo mají nějakou zdravotní vadu. Po té dám odstavené kusy do větší klece s delším proletem než je hekovačka. Asi po dalších čtrnácti dnech, až jednom měsíci je přemístím do hejna v proletovaní voliéře a to samce a samice zvlášť. Tak se stane, že na konci hnízdění, se sejdou spolu v jedné voliéře ptáci, kteří jsou staří šest týdnů až třeba několik měsíců. Při pohledu do takového hejna je na první pohled viditelný rozdíl ve velikosti mladých zebřiček. Do samotného období výstav nám však ještě několik měsíců zbývá a tak se výrazné rozdíly ve velikosti ptáčat ještě vyrovnají. Obzvlášť máme-li možnost sledovat zebřičky na bidle, při pohledu z boku, vidíme rozdíly mezi postojem ptáků a tvarem jejich těla. Chci tím říct, že pohled na ptáky z boku nám poskytuje určitou výhodu. Při prohlížení a kochání se již v průběhu roku můžeme vybírat a posuzovat, který kus správně stojí, tím odpovídá standartu, nebo který leží na bidle.

Jsou i další vady viditelné na první pohled, které nám neumožní vystavit takovou zebřičku. Jde-li o vady ve zbarvení, jako je strakatost nebo světlost, u strak nepřerušené samčí znaky, nebo u samic samčí znaky na prsou jde tyto kusy do chovu použít. Jiné je to u vad v tipu. Takové ptáky, kteří mají zalomená záda, spadlý ocas či křídla, nebo leží na bidle, je lepší vyřadit, stejně jako malé nebo nesouměrné jedince. Vady v tipu a velikosti se z chovu velmi špatně odstraňují a výstavní zebřička s takovou vadou, se dnes již do chovu nehodí. Na poslední výběr před přípravou na samotnou výstavu použijeme bodovací klece, které jsme si opatřili a v kterých také budeme ptáky prezentovat. V nich uvidíme nejlépe rozdíly mezi jednotlivými kusy. V úvodu tohoto článku jsem psal o alfě a omeze sportovního chovatele, teď vám se vší odpovědností sděluji, že příprava výstavní zebřičky na samotnou výstavu je velké umění a v našich podmínkách ještě často věc náhody. Naplánovat vše tak, aby pták právě v týdnu kdy má být předváděn na výstavě, byl v perfektní kondici a celou anabázi přečkal ve zdraví, má řadu úskalí.

Moje zebřičky se v sezóně 2007 zúčastnili čtyř bodovaných výstav. V období červenec až prosinec jsem vystavil 44 ptáků. Bohužel jeden uhynul na výstavě a dva po té, co jsem je dovezl domů. Radit někomu jak se to dělá, když se přiznám, že sám v tom nemám úplně jasno je možná scestné a odvážné zároveň. Proto jsem se poslední radu rozhodl popsat takto. Připravit výstavní zebřičku, aby nebyla rozpeřená a byla v kondici, se vám nejspíš nepovede v hejnu. Nejspíš to nevýjde ani pokud bude v místnosti, kde zebřičky máme umístěné výrazně kolísat teplota nebo kde je vlhko. Malou naději máte také v případě, že do malé klece umístíte více kusů. Nejspíše se vám nepovede ptáky připravit, pokud jim neumožníte pravidelné koupání a tím čistění peří. Patrně neuspějete, pokud nedáte zebřičky do bodovacích klecí alespoň několik dní před výstavou, aby se zklidnily až stanou před posuzovatelem. Byl bych velice rád kdybych mohl napsat, udělej to a to a ono to výjde, ale tak daleko ještě nejsem. Přední němečtí chovatelé výstavních zebřiček, pokud je to pravda, ptáky které vystavují nehnízdí. Podle mého názoru právě kvůli jejich přípravě.

Ukončit tuto trilogii chci upravenými slovy klasika. Jde přece o hru a ne o výhru, neúspěch nevadí na soutěžích je mnoho tříd a tím i mnoho možností, kde můžete uspět a výstavní zebřičky za to stojí.

Vítězslav Vaněk – Dašice
Hospodář KCHZ ČR
www.zebricky-klub.cz