Ve svých 9 letech mi rodiče pořídily prvního ptáčka, andulku. Byla zelené barvy. Umístily jsme ho do klece, byl to kluk a dostal jméno Pepa. Své místo měl na kredenci v kuchyni. Na vánoce mi rodiče dali první knížku Chov andukla o Zdenka Vegra. Do dalších prázdnin jsem si vyškemral samičku. Barvou opalinová australská straka, barvu jsem si určil podle knížky. Ta byla jediným zdrojem informací pro můj další chov. Pepík se Zuzanou byli umístěni v té malé kovové klícce.
Zde jsem umístil i budku a čekal na hnízdění, jelikož jim bylo kolem dvou let. Po ročním čekání na první vajíčko se táta rozhodl a postavil první klec 1x1x0,5m. Klec jsme umístily na kůlnu a andulky byly od jara do podzimu venku. K úspěšnému odchovu jsem musel udělat moc, hlavně jsem byl netrpělivý a nečetl jsem v chování a potřebách ptáčků. Na tomto páru a v tomto roce jsem se nejvíc naučit a pochopil. Hlavně jsem pochopil že nesmím nikdy na ptáčky spěchat a být netrpělivý jako většina začínajících chovatelů. Pár se mi pokusil dvakrát o odchov a nepodařil se mi ho dotáhnout do konce. Příští rok však byl úspěšný. Chovnému páru jsem nezasahoval do hnízdění a odchovali 3x 5 mladých. Do dvou let se chov rozrůstal a měl jsem už 5 párů. V té době jsem začal navštěvovat mého chovatelského učitele Josefa Veselého z Borušova U Starého Města. K němu jsem jezdil na kole několikrát za léto a někdy i celé hodina naslouchal. Tam jsem se zakoukal do prvních zebřiček.
Když mi bylo kolem 15 let tak jsem si na rodičích vyškemral první pár zebřiček, protože nebylo místo na veliké voliéry pro papoušky. Už v té době jsem si musel chov zčásti platil z kapesného a různých brigád. Bylo to o prázdninách a dovezl jsem si pár, šedý byl samec podle zbarvení a údajná samička byla bílá. Později se ukázalo mám dva samce. Do vánoc mi rodiče pořídily opravdové dva páry šedé. Ty jsem dal na jaře ven a začalo hnízdění v kleci po andulkách. Andulky měly pro sebe postavenou voliéru, jak venku tak klece ve sklepě, kde bylo zimoviště. Přes noc mi kočka vypustila zebřičky které seděli na vejcích a holatech. Pokusil jsem se mladé zachránit, tak jsem je začal krmit jáhli a mravenčíma kuklami. Zachránil se mi podařilo jen jedno mládě a vychovat jej až do samotné dospělosti. A pořídil si opět pár 1,0 skořicovou straku a 0,1skořici, aby je naučili se o sebe postarat. Zrada byla v počasí, druhou noc by l ukrutný lijavec a bouřka, mládě nepřežilo. Další rok nový pár odchoval 8 mladých od strakatých až po skořicová. Na další rok jsem sestavil dva páry. Od choval jsem plno bílých a strakatých a ten rok jsem navštívil první burzu a začal se specializovat na zebřičky.
Již v té době jsem koukal po větších „výstavních „zebřičkách. Musel jsem do školy v Opatovicích nad Labem a být na internátu, tím se chov především soustředil na léto- dobu prázdnin. Zebřičky si užívaly venkovní voliéry a byly tam tři páry, mladé byli u rodičů ve voliéře až do začátku podzimu. Cesty na burzy byly častější. Celý chov andulek jsem předal bratrovy a musel se mi starat o zebry přes týden. Dokončil sem školu v Opatovycích a začal chodit do školy v České Třebové a na ptáčky bylo více času, každý den jsem dojížděl domů. Do jara bylo hotovo osum dvojklecí a toto provedení klecí používám i dnes –hluboké. Každým rokem se počet chovných párů zvyšoval až na šestnáct. Choval jsem šedé, skořice a straky. Potom přišli vojáci a já začal rušit až jsem je zrušil skoro úplně až na tři páry do voliéry. Nakonec mě ty zeleňáci nevzali, tak jsem si začal pořizovat výstavní zebry. Seznámil jsem se v Týništi s Jirkou Švadlenkou, který mi nechal několik zebřiček.
Potom začal čas chodit do zaměstnáví. Náhodou jsem potkal i pana Rece z Bouzova a ten jezdil pro zebřičky v roce 1999 do holandska. Přenechal mi krásnou samičku z nizozemí a já k ní dal nejlepšího samce od pana Švadleny. Tato samice položila základ chovu a jejich potomci začali vyhrávat. Ptáci měli zelenou a všechen můj volný čas. Kromě zebřiček jsem se zajímal o kanáry, přibližně 12 párů a o stehlíky 4 páry. Do tří let jsem začal vystavovat a stabilních 12 párů mi zajistilo úspěch velmi rychle. Dříve jsem choval zebřičky jen pro radost a zábavu, 8-12 párů. Do doby než jsem poznal pár lidí se kterými jsem v kontaktu dodnes. Výstavní chov jsem provozoval dva roky s celkem dobrými výsledky na výstavách a soutěžích. Hnízdění jsem prováděl se 18-30 páry. Též jsem se zajímal o nové mutace jako černoprsá světlohřbetá šedá a oranžovoprsá světlohřbetá šedá, skořicové straky. Stabilně jsem vystavoval skořicové s pravidelnými výsledky. Poté následovala přestávka, odstěhování. Nyní nastává situace že se k chovu opět vracím. Po tuto dobu jsem sepsal knihu Zebřičky od A do Z ve které bude uvedeno hodně zajímavostí z mé praxe. V této knize zhodnocuji své zkušenosti a pozorovací smysl a vnímavost k chování ptáčků. Jsem členem klubu ZEBŘIČEK a spolupracuji jak aktivně tak pasivně se členy klubu a jinými chovateli.
Nyní mám v chovu klem 20 párů zebřiček výstavního typu v různých mutacích. Zde si ověřuji některé teorie v krmení, genetice a nacházím řečení problémů chovu výstavních zebřiček. V přízpěvcích které budete číst si jistě najdete zajímavé věci. Pokud budete chtít tak Vám mohou posloužit jako vodítko ve Vašem chovu a posunete se kousek dál.
Zatím chovu zdar
Jan Makyňa
Lanškroun
www.zebrickyptaci.jsemin.cz
