Už od dětství se mi líbili exotičtí ptáci. A tak jako asi většina jsem si pořídil andulku. Po čase mě lákalo zkusit je rozmnožit a tak jsem dal do kupy pár. Po čase přibil i pár korel. Korela – takové malé, levné kakadu. V chodbě jsem měl klec, která byla pořád otevřená. Ptáci měli volný pohyb. Z jedné strany sedali na klec a z druhé na trubku od topení. Prolet cca 4 m. Vždy, když už to vypadalo, že by se mohl povést odchov, někdo zapomněl zavřít dveře do druhé chodby a ptáci při vstupu do domu uletěli. Po čase mě přestalo bavit neustále shánět nové ptáky na dopárování a přišli jiné záliby.

Ve svých 9 letech mi rodiče pořídily prvního ptáčka, andulku. Byla zelené barvy. Umístily jsme ho do klece, byl to kluk a dostal jméno Pepa. Své místo měl na kredenci v kuchyni. Na vánoce mi rodiče dali první knížku Chov andukla o Zdenka Vegra. Do dalších prázdnin jsem si vyškemral samičku. Barvou opalinová australská straka, barvu jsem si určil podle knížky. Ta byla jediným zdrojem informací pro můj další chov. Pepík se Zuzanou byli umístěni v té malé kovové klícce.

Po několikaleté pauze jsem se vrátil k chovu zebřiček. Dlouho jsem na tento okamžik čekal a připravoval myšlenky a plány. Vše promýšlel a čekal na vhodný okamžik. Hlavně nebylo místo kde ptáky mít. V paneláku to nejde dělat pořádně, pokud nemáte nějaký prostor. Po čase jsem se dostal k zahradě a  bylo jasno. Všechen volný čas jsem věnoval a věnuji chovu.

Koncem chovné sezony 2015 jsem přestěchoval ptáky k rodičům. Stěhování jsem musel provést z důvodu ukončení pronájmu zahrady. U rodičú jsou staré chovatelské prostory malé a již otec si tam dal věci pro včely. Zde jsem musel postavit nové chovatelské zařízení, protože staré bylo malé. To nyní používám jako sklady na krmení, budky a další potřeby.

Byla to velká a náročná akce po všech stránkách. Nyní kdy píšu tento článek je konec prosince 2015 a vše je připravuji na hnízdění. To začne v polovině března 2016.

Nyní napíšu několik řádek o samotném stěhování a stavbě. Byl začátek srpna kdy jsem začal s přesunm. Mohu být rád, že celé zařízení je bednového typu a proto se dá snadno přesunout. Sice jednotlivé části jsou velké 2x1x1m , ale pro dva jsou k uzvednutí i v plném osazení. Tyto velké bedny byli rozdělené na menších 8 klecí. To jsem musel takto převést s ptáky, ktaří měli ještě mladé v hnízdech. Celá převozní akce trvala bezmála od rána do tmy. Vozil sem to v dodávce.

Mladého nikoli věkem (64) nýbrž dobou chovu výstavních zebřiček (3).

Do mých dvaceti se v kleci vystřídala řada ptačích druhů. Pak jsem dal přednost jiným zájmům. Před pěti lety jsem se rozhodl, že svou domácnost oživím na vánoce párem zebřiček. Bylo mi jedno jakých, prostě zebřiček. Vyrobil jsem klec ze staré knihovny tak, aby ladila s ostatním nábytkem v obýváku, zakoupil párek zebřiček, poskytl jim budku a čekal a ono se nic nedělo.

Je téměř „v přeneseném smyslu evergreenem“ téma odchovů exotických ptáků. U těch výstavních je otázka snad ještě naléhavější. Nejsem žádným kmetem, který by mohl rozdávat rozumy, ale pokusím se o shrnutí letošní hnízdní sezony a porovnám ji s loňskou a těmi ostatními.