Je téměř „v přeneseném smyslu evergreenem“ téma odchovů exotických ptáků. U těch výstavních je otázka snad ještě naléhavější. Nejsem žádným kmetem, který by mohl rozdávat rozumy, ale pokusím se o shrnutí letošní hnízdní sezony a porovnám ji s loňskou a těmi ostatními.
Dotazů na téma jak to letos jde, jsem dostal nejvíce za dobu co se věnuji výstavnímu chovatelství. O tom, že to je špatné a horší než loni a zebry vůbec nejdou se bavíme s kolegy každý rok. Také každou burzu slyším od zájemců o koupi, že ty výstavní jsou hezčí, ale ono se to pak nerozmnožuje, v hnízdě jsou sotva tři mláďata a ještě to chcípe. Ano je to pravda, kdybych letos měl od každého páru, který jsem původně sestavil a chtěl hnízdit, dvě mladé a dvě hnízda přísahám, že bych byl spokojený. Ale zatím jsem po čtyřech měsících hnízdění na polovině. Pamatuji si z dětství, když můj děda nadával na samici Angorských králíků které choval, že je to mrcha a zakousla mladé nebo je nezahřála a on tak přišel o odchov. Nevím to jistě, ale nejspíše osud takové samice nebyl hezký a skončila na pekáči. V paměti mi to utkvělo proto, že tito králíci jsou velice pěkní a já je litoval. Moje lítost byla ještě prohloubena tím, když nám paní učitelka ve škole vyprávěla o tom, jak existují špatné sezóny pro odchov potomstva. Když přijde takový rok tak samice vycítí, že mláďata neuživí a teď cituji paní učitelku „ kdyby si dědeček boty ušoupal jak bude shánět trávu“ ona je zahubí. Takový rok je asi i letos aspoň pro zebřičku pestrou určitě. Volají mi ti kdo si koupil ode mě ptáky co mají dělat, že nesedí, nesnášejí neoplodňují nebo nekrmí, mladé hynou. Já odpovídám nevím, jsem na tom stejně. Zatím co jsem v minulých sezónách odchovával od dvaceti až dvaceti pěti párů sto až sto padesát mladých téměř bez problémů ( pouze jsem odkládal zahájení sezony z prosince až na duben a to z důvodů velkého procenta neoplodněných vajec) dnes je to jinak. V roce 2015 jsem od čtrnácti párů odchoval asi padesát mladých za pět měsíců a to začátek sezony probíhal jako letos. Tedy velmi špatně. Na první pokus zahnízdily pouze dva páry, které měly oplodněno, vyseděly, krmily a vyvedly mladé. Další úspěchy byly výsledkem nadměrného úsilí, jako přehazování ptáků, výměna klecí, podsazování oplodněných na místo neoplodněných a tím docílení rozběhu páru pro vlastní potomstvo. Například s tím, že se pár vzájemně nechtěl jsem se v minulosti setkal pouze jednou, kdy samec šedý odmítal šedou samici, ale s bílou nadělal kupu mladých. V loni a letos je tato vybíravost mezi hnízdícími partnery až 50%. Pro letošní sezonu jsem sestavil šestnáct párů. Hnízdit jsem začal 1. 4 . jako již desátou sezonu a vše se opakovalo jako v loňském roce. Jenom ani na podruhé ani na potřetí se situace nezměnila. Tak přehazuji, přestavuji, podstrkávám, atd.
Moji silnou stránkou je ale trpělivost a to chci poradit i ostatním. Po třech měsících hnízdění nakonec podlehlo 11párů mému nátlaku a mám 30 mladých a to ještě nekončím.
Vůbec mě netěší, že ostatní jsou na tom stejně, mají stejné, nebo podobné problémy, ale vytrvalost je jediný prostředek, kterým se může dostavit úspěch.
Vítězslav Vaněk
